Zpět na seznam všech bylin

Meduňka lékařská

Meduňka lékařská roste od 01.06 do 30.09

V textu najdete: Popis byliny, Vnitřní použití, Vnější použití, Sběr a skladování

Meduňka lékařská je medonosná rostlina (její název vychází z řeckého melissa = včela), která je zimovzdorná a velice vytrvalá. Meduňka tiší bolesti, posiluje nervy, tlumí křeče, upravuje krevní oběh, srdeční činnost a uklidňuje trávicí ústrojí. Meduňku používali již Staří Římané, kteří ji nazývali apiastrum – hvězda včel a jako hlavní surovinu pro výrobu karmelitských kapek v 17. století také řád pařížských bosých karmelitánů. Směs bylin a koření obsažená v těchto kapkách působí především při zažívacích potížích. Meduňka se přidává do benediktýnky, což je aromatický likér oblíbený u francouzských benediktýnů.

Jedná se o naprosto neškodnou bylinu, kterou je možno užívat i dlouhodobě.

Popis Meduňky lékařské

Meduňka lékařská je u nás pěstovaná trvalka obvykle dorůstající do výšky 40 – 60cm. Kvete drobnými květy v úžlabí listových přeslenů. Květy mají nejčastěji bílou barvu, jsou ale i bleděmodré nebo růžové, zřídkakdy žlutobílé. Lodyha je čtyřhranná, žláznatě chlupatá až téměř lysá. Listy jsou řídce chlupaté, svrchu sytě, na rubu světle zelené, pilovitě zubaté s široce vejčitou čepelí. Rostlina před rozkvětem voní po citrónu a po odkvětu nepříjemně páchne.

Meduňku je možné zaměnit s některými druhy rostlin z čeledi hluchavkovitých (např. hluchavka bílá), zpravidla ji však poznáme podle citrónové vůně, kterou jiné rostliny z této čeledi nemají.

Výskyt

Původní oblast, kde byla tato bylina rozšířená, je Středozemí a Malá Asie. Ve střední Evropě se pěstuje většinou na zahradách.

Nejlépe se meduňce daří na slunných a sušších místech. Na zimu je potřeba k rostlině přihrnou více zeminy, aby nevymrzla. Půda, kterou meduňka vyžaduje, by měla být humózní, lehčí a sušší.

Množí se buď semeny na vybrané místo nebo se dělí celé rostliny (jednou za 5 let).

Použití

Vnější použití Meduňky lékařské

Obklady z meduňky se přikládají na pohmožděniny, otoky a místa postižená revmatismem.
Mohou je použít i ženy po porodu, které se potýkají s problémem tvrdnutí mateřského mléka.
Meduňka se užívá v kosmetice jako přísada do bylinných směsí k výrobě výtažků pro posilující koupele a do přípravků určených pro mastnou pleť a mastné vlasy. Přidává se také do většiny bylinných pleťových masek, dodává pleti svěžest.

Nálev

2 hrsti usušené natě přelijeme vroucí vodou a necháme odstát. Vlažný nálev použijeme k přípravě obkladů.

Polštářek z meduňky

Jemné plátno naplníme suchým listem, nahřejeme a přikládáme na pohmožděniny, otoky a místa postižená revmatismem.

Vnitřní použití Meduňky lékařské

Meduňka obsahuje až 0,1% silice, hořčiny, organické kyseliny, třísloviny a látky s dezinfekčním účinkem. Užívá se při nadýmání, žaludečních křečích, žaludečních neurózách, střevní kolice, migréně, nechutenství, bolestivé menstruaci, závratích a při vysokém krevním tlaku. Meduňka působí jako sedativum, proto se užívá také při stavech úzkosti, nespavosti a psychických poruchách.

Meduňka příznivě působí i při nachlazení a chorobách žlučníku.

Nálev (čaj)

2 lžičky sušené natě zalijeme 1/4 l vroucí vody, přikryjeme a necháme vylouhovat 15 minut. Čaj pijeme 3krát denně při nadýmání, žaludečních křečích, střevní kolice, migréně, nechutenství, bolestivé menstruaci, závratích, při vysokém krevním tlaku, stavech úzkosti, nespavosti a psychických poruchách.

Extrakt

Hrst čerstvých listů zalijeme 1l vína. Necháme asi 4 dny odstát, scedíme a uchováváme v uzavřené láhvi.

Užíváme každé 2 hodiny 1 lžíci při žaludečním kataru, nechutenství nebo při neuróze.

Karmelitské kapky

Smícháme 1/2 sušené natě se 40 g citrónové kůry, 10 g muškátového oříšku, 10 g skořice a zalijeme 1l koňaku. Směs necháme pár dní odstát, poté ji přecedíme a přelijeme do láhví.
Užíváme 2-4 lžičky denně při žaludeční a střevní kolice, nervové slabosti nebo bolestech hlavy.

Kuchyně

V kuchyni používáme tuto bylinu k aromatizování masitých pokrmů, do salátů, ke zdobení desertů, koktejlů nebo zmrzlinových pohárů.

Salát z meduňky

Smícháme 300 g jemně nasekaných meduňkových lístků, 50 g nastrouhaného křenu a 150 g nastrouhané řepy. Přidáme smetanu, sůl, vše promícháme a posypeme natvrdo uvařeným posekaným vejcem.

Sběr a skladování Meduňky lékařské

Doba sběru: červen – září

Listy meduňky sbíráme za suchého a chladného počasí, nejlépe v odpoledních hodinách, dokud se květy neotevřou a obsah silic je nejvyšší. Sběr za slunných parných dní poměrně dost snižuje obsah silice vzhledem k její těkavosti. Nať sušíme asi třikrát do roka, když doroste výšky asi 30 cm. Sušíme ji ve svazečcích nebo v tenkých vrstvách.
Bylinu je nejlepší sušit rychle přirozeným teplem na vzdušných místech. Uměle je ji možné sušit při teplotě do 40°, droga by měla mít i po usušení citrónovou vůni a zelenou až šedozelenou barvu. Správně usušenou meduňku skladujeme nejlépe v papírových pytlích nebo ve skleněných nádobách, které je možno dobře uzavřít na tmavém místě. Sesychá v poměru 4:1.

Meduňka se nedá dlouho skladovat, protože velmi rychle ztrácí aroma.

Meduňka se dá konzervovat i jinými způsoby; mezi ně patří konzervace v octu (pouze listy), dále konzervace v oleji, zamražení (pouze listy), kandování v cukru nebo vylisování oleje.

Máte zkušenost s bylinou Meduňka lékařská?

Přidejte fotku byliny Meduňka lékařská

Užití byliny

Diskuse o bylinách