Horečka je častý příznak mnoha různých onemocnění. Tělo takto reaguje na přítomnost patogenů v organismu, kdy dochází k vyplavení působků z tkání a buněk imunitního systému (někdy též ze samotných patogenů) do krve a přenastavení optimální tělesné teploty na vyšší stupeň centrálním nervovým systémem.
Nejčastěji se horečka vyskytuje u infekčních zánětlivých onemocnění. Jedná se o obranný mechanismus těla, vyšší teplota přispívá k likvidaci přítomných patogenů jednak odstraněním jejich teplotního optima (některé patogeny se dokáží množit a fungovat jen ve velmi úzkém teplotním rozmezí) a jednak urychlením tělesných biochemických pochodů. Teplota do 38°C je proto považována za pro organismus bezpečnou a většinou není nutno ji srážet. Pokud se ale teplota dále zvyšuje, je na místě se pokusit o její snížení, neboť při vyšších hodnotách dochází rychle k vyčerpání a dehydrataci organismu.
Jak antipyretické léky, tak některé byliny obsahují látky, které zabraňují tvorbě právě těch látek vznikajících v těle, které jsou zodpovědné za zvyšování teploty.
K nejpoužívanějším bylinám patří:
Vrba bílá – užívá se čaj z kůry
Brusinka – užívá se kompot nebo šťáva z plodů
Echinacea (Třapatka nachová) – užívá se lihový extrakt, sirup nebo čaj z celé rostliny
Tužebník jílmový – užívá se čaj z kvetoucí nati
Šípek – užívá se čaj z plodů
Lípa srdčitá a velkolistá – užívá se čaj z květů
Bez černý – užívá se čaj z květů nebo plodů
Vilcacora – užívají se tablety lisované z celé rostliny nebo čaj
Rakytník řešetlákový – užívá se lihový extrakt nebo šťáva nebo čaj z plodů
